baňkování

Baňkování je velmi stará masážní technika, jejíž vznik se datuje do doby až 1.500 let před naším letopočtem. Léčivé účinky baňkování znali a praktikovali již lékaři ve starověké Číně. Podle čínské medicíny reguluje baňkování tok životní energie a napomáhá vytažení škodlivin na povrch těla a jejímu odstranění. Baňkování je jednou z nejúčinnějších metod k odstranění svalových bolestí, zejména zanedbaných a dlouhodobých, přičemž významně působí hluboko do svalové hmoty.

Probíhá tím způsobem, že se baňka s předem ohřátým vzduchem přiloží na kůži a díky vzniklému podtlaku se kůže do baňky mírně vsaje. Hned poté následuje přisání další a další baňky, přičemž jsou dříve přisáté baňky z kůže snímány a stejnou technikou přeskládávány na celou plochu zad, popř. jsou přisáté baňky pomalu taženy po problematických místech. Na kůži se mohou tvořit viditelné krevní podlitiny podobné modřinám, které však nejsou nikterak bolestivé a během několika následujících dnů zcela vymizí. Při baňkování dochází k otevření kožních pórů, proto se nedoporučuje 3 až 4 hodiny po masáži sprchování nebo koupání.

Baňkování je možné realizovat jako samostatnou proceduru, kdy jsou ošetřena celá záda klienta včetně horní části hýždí (doba trvání cca 40minut), nebo lze baňky použít jako doplňkovou proceduru při masáži zad + šíje.